Zájezd za Bulharskými víny

BULHARSKO - zájezd 25.10 - 1.11.2019

 …pro mnohé pouhá letní destinace, představovaná v katalozích CK nekonečnými písečnými plážemi. Pro znalé však země zaslíbená vínu, země s mnohatisíciletou tradicí jeho pěstování a zpracování. A to ještě v roce 1980 bylo Bulharsko jedno z největších producentů vína na světě a podle výroby na jednoho obyvatele dokonce první! Ale nejen s tradicí, hlavně s budoucností. 

Podzim, byť často vizuálně vděčný, je zvláštní období – divný mezičas mezi radovánkami letními a sněhovými. A tak přijde vhod jakýkoli způsob k jeho ukrácení, nebo alespoň zpestření. Můžeme se věnovat zazimování zahrádek a chalup, ti dobrodružněji založení se mohou plavit na posledních jachtařských regatách sezóny, někdo naopak balí lyžařskou výstroj a míří k nejbližším ledovcům. 

Ale já se letos s neodvolatelným nástupem letošního podzimu rozhodl zabojovat tím, že se vydám na slunný Balkán, kde společně s přáteli nejenže ještě užijeme žabek a kraťasů ale; a to hlavně, navštívíme několik bulharských vinařství.

Jako způsob přepravy jsme zvolili obytné auto, po minulých zkušenostech ho považuji za nejefektivnější dopravní prostředek, pakliže chcete ochutnávat, a při tom se operativně přesouvat je obytka naprosto bezkonkurenční. 

Cestou na jih leží Budapešť – překrásné město na Dunaji, plné historických památek, nádherných budov a dobrého jídla – stojí za samostatnou návštěvu… ale i jeden večer zde trávený stojí za to. A co teprve ranní nákup v místní proslavené tržnici – naprostá povinnost pro každého milovníka čerstvých surovin k vaření.

Dalším postupným cílem naší výpravy bylo historické centrum města Plovdiv, metropole Trácké nížiny. Ano, Thrákové byli ti, kteří již před více než šesti tisíci lety tuto oblast obývali a také již (jak dokládají archeologické nálezy) víno pěstovali, vyráběli a tím pádem zcela jistě i pili. A po nich Makedonci, Řekové, Římané až po Osmany. A po každé z těchto mocných říší lze něco v Plovdivu (původní název Trimontium, podle tří vrcholů na jeho území) nalézt – mnohasetmetrové stadium, amfiteátr, mešitu včetně minaretu. Plovdiv ale žije i současností, pro rok 2019 bude Evropským městem kultury.

No a už jen kousek cesty za ním leží první hlavní cíl našeho putování, vinařství ZAGREUS Winery. Je to, na místní poměry, spíše malý podnik s kapacitou půl milionu lahví a navíc vpravdě rodinný – vlastní ho pan Kostadinov st., jeho syn, který se vrátil ze zkušené v Rakousku je pak výkonným šéfem podniku. Specializují se na MAVRUD, původní místní odrůdu, která tvoří víc než 60% jejich produkce. A v portfoliu mají zatím jen modré odrůdy…takže žádné bílé? Kdepak, z velice barevně intenzivního Mavrudu zvládají skvělý klaret, nazvaný WHITE MAVRUD. 

Jejich další chloubou je víno nazvané VINICA. Jedná se opět o Mavrud, tentokráte vyrobený za použití suroviny sušené dva až tři měsíce na lískách, o jeho kvalitě svědčí několikanásobný titul Nejlepší víno Bulharska! Vinica je prokvašená dosucha, pro milovníky sladší verze mají v Zagreus ještě víno nazvané NOBLE, kde je doba sušení dvojnásobná a kde se obsah cukru pohybuje (v závislosti na ročníku) okolo 90 g/l. A za zmínku stoji i bezcukerný extrakt, ten je u obou těchto vín extrémně vysoký. Velká část vín zraje na dřevě, v tomto podniku však výhradně z bulharského dubu – dle mínění majitele jsou pro odrůdu Mavrud ty nejvhodnější.

K dalším vinařství v našem plánu bylo třeba z centra Thrácké nížiny třeba dojet až na úpatí pohoří Rodopy, kde se poblíž antické pevnosti MEZZEK, na dohled od hranic s Řeckem (a nedalekým Tureckem) nachází vinařství KATARZYNA ESTATE. Jedná se opět o nový podnik, vybudovaný na původní „zemi nikoho“ v pohraničním pásmu, aktuálně disponující s hrozny ze 750 hektarů. 

Zajímavý je též příběh vzniku, uvozený už tím tak trochu polsky znějícím názvem. V roce 2006 se francouzský občan polského původu, pan Krzysztof Trylinski rozhodl vybudovat vinařský provoz (nyní) s kapacitou více než 2 miliony lahví a vyrábět skvělá vína, což se mu, dle úspěchů, která jeho vína dobývají v celém světě prokazatelně daří. A Katarzyna je jméno jeho dcery, nadané malířky a básnířky, která bohužel už není mezi živými. Krom výzdoby celého podniku nám po ní zbyla silueta koně na některých z etiket – na střední řadě vín CHEVAL a na prémiovém víně Reserve.

Obrovský areál, v jehož centru stojí moderní výrobní závod, dokončený v roce 2016, zakopaný do vrcholu kopce na třech podlažích; tak, aby bylo v co nejvyšší míře možné využívat gravitační procesy, šetrné k surovině. Moderní technologie a sudy…téměř dva a půl tisíce sudu, obměňovaných co tři roky. Zde se jedná o mix francouzských a amerických  bariků.

Třetí z navštívených vinařství MIDALIDARE patří většinově kazašskému investičnímu fondu a jeho celková kapacita je 500 000 lahvi. A to ještě mají rozestavěný výrobní objekt na šumivá vína. K vinařství patří velkoryse pojaté návštěvnické centrum, muzeum, hotel, wellness komplex, a to celé tak nějak rámcuje i celkový dojem z návštěvy…tak trochu Disneyland. Ale vynikající vína umí též! 

A co jsem si v Bulharsku nemohl nechat ujít a co mělo být tím nejlepším na závěr?  No přeci slavná ENIRA z vinařství BESSA VALLEY DOMAINE. Ano, ono francouzské domaine v názvu jasně predikuje, s čím tu máme čest se setkat. Majitelem podniku je totiž, společně s několika dalším privátními investory ze západní Evropy, rodina Von Nieppergů, která v oblasti Bordeaux vlastní hned několik proslulých chateau a jejichž vinařské zkušenosti sahají přes mnoho generací až do 12 století.

Bessa Valley aktuálně obhospodařuje 150 hektarů s odrůdovou skladbou Merlot 53%,  Syrah25 %, Petit Verdot 12% a Cabernet Sauvignon 10% na vápencovém podloží, které dává jejich vínům nezaměnitelný dotyk. Vinařstvím nás provedl a degustaci s námi absolvoval enolog vinařství, pan Ivailo Petrov. A největším zážitkem bylo to, když do degustace zařadil jejich prémiové víno ENIRA RESERVA, ovšem z ročníku již dávno na trhu nedostupném – 2007. Extrémní viskozita, nekonečná mnohovrstevná dochuť v doprovodu dokonalé lahvové zralosti – skvělá tečka na rozloučenou.

Ale výlet samotný ještě nekončí, i cestu zpět jsme si chtěli užít, a tak jsme jednu zastávku věnovali východu slunce nad Bělehradem. Přímo nad městem, na hoře AVALA leží nádherně udržovaný rekreační komplex, kterému dominuje televizní vysílač a z druhé strany vrcholu pak grandiozní památník neznámého vojína. Druhou zastávkou na návratu byly pak miniaturní, o to však více příjemné maďarské termální lázně Lipót, kde jsme (již nad točeným) českým pivem relaxovali a regenerovali po dlouhém, náročném, ale krásném putování za bulharským vínem.

No… a protože se výlet vydařil, brzy si ho zopakujeme…Lépe jednou zažít, než třikrát číst nebo slyšet. Přidáte se? Hlásit se můžete na dunovsky@dabsro.cz